Blazing Angels: Secret Missions of WWII
Blazing Angels: Secret Missions of WWII
Letecké hry představují pozoruhodný žánr, který téměř spáchal sebevraždu, když si na oči nasadil klapky a prostřednictvím nových možností hardwaru se jal prozkoumávat nové meze hyperrealistckýh simulací. Ačkoliv mají pravověrné simulátory své uzavřené publikum, pouhé digitalizování reálného světa dobré hry nedělá, hratelnost volá po určité složce zábavnosti pro laické publikum. Blazing Angels se rozhodli držet podobné myšlenky – letadla jsou pouhými akčními hrdiny v klasické arkády, ve které je krajina pod hráčem zalévána německými piloty permanentně se řítícími ve svých rozstřílených stíhačkách k zemi. Zatímco první díl zakopl o obrubník tupých misí a začátečnického provedení, aktuální pokračování jej o hlavu přerostlo a je již právoplatným dospělákem ve světě neotřelých stříleček.
Některé mise jsou časově omezeny * Jen při obhlížení nového laku nehavarovat! * Japonci neměli pouze Zera. Alespoň ne na rýsovacích prknech
V Blazing Angels existuje pouze hráč a jeho letadla. Již úvodní tutoriál jej vítá na vzletové dráze – přidat plyn, zvednout klapky a nedosednout na zem, dokud nedojdou úkoly postupně dávkované hlasem hlavního hrdiny. Ačkoliv na počátku pouze prolétává nad malebným městečkem a sbírá symboly zákeřně umístěné mezi oblouky mostů a v blízkosti komínů, tedy tak, aby hráč nemohl zapnout autopilota a doufat, že jeho drink z kubánského rumu na palubní desce zůstane nerozlit, postava se záhy rozpomíná na kruté mise z druhé světové války.
Příběh je vyprávěn formou flashbacků, a právě to dalo tvůrcům do rukou obrovskou variabilitu misí. V kůži pilota Pensacoly se hráč sice neprodírá strhujícím příběhem, ale nechává volně uplývat jednotlivé úrovně, jež dávají prostor vlastní interaktivní hře než dialogovým sekvencím mezi nimi, které zde byly zaměstnány pouze na půl úvazku. Je příjemné, že v jedné misi se hráč vznáší noční oblohou a na křídlech pomalého dvouplošníku bombarduje přístavy plné křižníků, aby se vzápětí vydal prohánět oblohou v rychlém stíhači nad panenskou krajinou protknutou pouze železniční drahou. Po ní uhání splašený vlak, jehož musí infiltrovat nikoliv hráč (na něm je pouze upoutání pozornosti nízkými a dobře časovanými přelety), ale pilotka doprovodného letadla.
Teslova cívka patří k vypečenějším vynálezům * Rojení nad metropolí * Nejen pevninou živ jest pilot
Kde je povinné střílení? Všude mezi tím! Ačkoliv Blazing Angels stále nejsou hitovým titulem s vyloženým magnetem na hráče, variabilní úkoly jsou prvkem, co z hraní nedělá promrhaný čas. To se tak hráč strefuje do náklaďáků, tanků, protileteckých baterií a jiných pozemních cílů, když v tom se na horizontu vynoří roj nepřátelských letounů vedených stíhacím esem. Ta zde fungují jako parafráze klasických bossů. Jsou rychlejší, pilotují lepší stroje a manévrují o něco agilněji než řadový, byť již tak dobří pohůnci Luftwaffe.
Jednotlivé úrovně jsou striktně lineární a skriptované s občasným vysvitnutím nepovinného úkolu, jenž přinese pouze další body prestiže (o nich dále). Na výpravnosti jim ale dodává neustálé švitoření wingmanů v rádiu a neotřelý návrh. Nejde pouze o doletění z místa na místo a doprovodné držení spouště. Impresivně působí například mise zasazená do bývalé Barmy (nyní Myanmar) – obloha je bičována deštěm, mraky vypouštějí jeden smrtící blesk za druhým a letadlu navíc dochází palivo. Jak ale přistát na letišti, když se nad ním hemží tucet protivníkových stíhaček? Na to si musí přijít sám hráč, nicméně tak složité to stejně jako v drtivé většině ostatních případů nebude, stačí jen naslouchat rozkazům, střílet a zuřivě manévrovat.
Hráč navštíví spoustu známých míst * Zajímavá minihra s kličkováním mezi světlomety * Užijeme si i tryskových letadel
Tam, kde ovladač konzole Xbox 360 nabízí vibrace navozující pocit, že hráči pod rukama skutečně vrní roztřesená druhoválečná poletucha, PC kontruje přesnějším ovládáním pomocí myši a vyrovnává skóre obou verzí stejně jako takřka totožná grafika s tradičně ostřejšími texturami na osobních počítačích. Pouze udávanou minimální konfiguraci je nutné brát s rezervou, 1 GB operační paměti je rozumným kompromisem, stejně jako 128MB grafická karta. Zpracování letadel i světa pod nimi se autorům povedlo na jedničku, horizont je dostatečně vzdálený, mapy organické a v duchu úrovní pestré. Jen se pilot nesmí přiblížit příliš k zemi – jednak aby nenarazil, ale rovněž aby si nevšiml kubistických vozidel. Na druhou stranu roztomile působí titěrní vojáčci prchající před rozzuřeným dravcem z nebes na všechny strany.
Tak jako příznivci tuningu počítačů pečují o své mazlíčky, věnovali se svým strojům i doboví piloti. Blazing Angels 2 přibližují rodičovský prvek možností vybrat si na každou misi letoun z bohaté herní nabídky, doplnit jej jedním z bezpočtu technických vynálezů a zároveň jej pomalovat vlastními barvami. Vylepšení nejsou pouze estetická, ale také funkční, přičemž veškerá se kupují za body prestiže získané za plnění úkolů nebo akrobatické eskapády. Je hráč skrytým zahradníkem a chce kropit prostou před sebou? Pak přijde vhod lepší kulomet s rychlejší kadencí. Hra nečerpala pouze z realistických doplňků, ale přínosně zabrousila také k fantaskním vynálezům a dokonce i letadlům, která se nikdy nedostala do výrobních linek. Hráč si tak na svůj stroj může navěsit navigační systém analyzující pohyb protivníků (notorický ukazatel, kam mířit, aby byla letící nepřátelská stíhačka pomalými projektily zasažena) nebo finální metač blesků chrlící elektřinu po blízko letících padouších. Aktivní doplňky rozšiřují akční a ovládací možnosti, zatímco pasivní například zvednou účinnost zbraní wingmanů, pokud se hráč nalézá v úzkých a docházejí mu životy.
Takových pohledů na wingmany si hráč přiliš neužije * Sověti si odjakživa libovali v přehlídkách železa * V misích hráč doslova obletí celý svět
I přes složku doprovodných pilotů s možností zadat klasické příkazy jako útoč, braň, apod. zůstávají Blazing Angels představením pouze jednoho muže – většinu práce musí odvést hráč sám a wingmani zůstávají pouhým anonymním pozadím hodícím se v přesile a dokreslujícím atmosféru rádiovými hláškami. Skutečný život do hry přináší až multiplayer, jenž vedle povinných dogfightů a na PC méně obvyklé kooperace představuje několik zajímavých módů. Například stíhání leteckých es, což je parafráze hry na babu, kdy se ten, který zabije označeného pilota, automaticky stává esem a zbytek osazenstva je mu od té chvíle v patách.
Blazing Angels 2 skýtá stejně jako jeho předchůdce velkou dávku zábavy pro příznivce druhé světové z ptačí perspektivy, kteří ovšem nemají zájem o precizní simulaci, ale chtějí si nezávazně zastřílet a postupně vylepšovat svůj strojový park jako ve starých arkádách. Druhý díl navíc představuje variabilní mise a nepodřezává pod sebou větev hloupými chybami. Na pár odpolední skvělá zábava, větší hloubku však v zásobnících těžkých kulometů naleznout nelze.
Světlé stránky hry |
|
Temné stránky hry |
|
Poznámka na závěr: Tvůrci série Blazing Angels, rumunská pobočka Ubisoftu, včera oznámili práce na novátorské letecké online hře Tom Clancy’s Air Combat (viz aktualitu). Létání se rozhodně nevzdávají a soudě dle dnes recenzovaného titulu nemají špatné vyhlídky na úspěch.