Motorstorm – bláto až za ušima

hodnocení BW: 90%

Vynikající závody, v nichž místy budete skoro až cítit, jak drtíte bláto mezi zuby.

• .Akční pojetí
• .Různé třídy vozidel
• .Grafika a zvuk
• .Efekt zabláceného výhledu

• .Občasné prolnutí polygonů
• .Lehčí neférovost soupeřů dokáže naštvat

Původní

1299 Kč

Pamatujete si ještě na hru Wild Wild Racing? Byly to první offroadové závody pro PS2, které se na trhu objevily zároveň s novou konzolí. Jednalo se sice o poměrně fajn záležitost, ale rozhodně to nebylo až tak úplně ono, což mimo jiné dokazuje fakt, že příliš lidí si na tuto hru dnes již nevzpomene. Je zde tedy důvodné podezření, že při startu PS3 to teoreticky může dopadnout podobně neslavně. Tentokrát si ovšem první motorizované krosy vzala pod patronát samotná Sony a vývojem byl pověřen tým Evolution Studios, který má již letité zkušenosti s vývojem rallye série WRC. Tentokrát je ale i přesto všechno docela dost jinak.

Tratě skrývají na každém kroku plno záludností, díky nimž je možné se v mžiku roztřískat na maděru.

Jak již bylo naznačeno, Motorstorm nabízí několik tříd závodních strojů počínaje motorkami, přes buginy, offroady či rallye muscle káry až po náklaďáky. Jak by se dalo očekávat, každá kategorie má své výhody i nevýhody, ovšem tentokrát vás můžeme ujistit, že to skutečně nejsou jen prázdné fráze. Do hry totiž znatelně vstupuje mnohem více faktorů než jen klasické „rychlý, ale lehký vs pomalý, ale těžký.“ Na tento faktor se zde samozřejmě hraje rovněž, ale celkově se dá poměrně zřídkakdy jednoznačně říci, které vozidlo je na kterou trať lepší. Motorky jsou tak samozřejmě nejhbitější, ale zároveň jsou nejvíce zranitelné. Buginy jsou tak něco mezi, ale stále jsou poměrně křehké. Offroady jsou již samozřejmě neohrabanější, ale snesou toho již docela dost a navíc i něco váží, takže se hodí v případech, že chcete díky své hmotnosti lehčí soupeře eliminovat vystrčením z trati. Rallye speciály jsou pak poměrně rychlé a silné, ale hůře se ovládají a nároky na ovládání kladou i náklaďáky, které sice překvapivě nejsou vyloženě pomalé, ale je náročnější s nimi díky jejich hmotnosti a rozměrům manévrovat. Pokud ale se soupeři nechcete mít slitování, jsou ideální volbou, protože přetlačí všechny ostatní modely. V úvahu je ale potřeba brát i povrch, který danému vozítku nejlépe sedí. Jsou zde sice i „monotematické“ tratě jako kupříkladu zmíněný kamenitý okruh nahoře na skalách, ale často okruhy nabízejí dost voleb, kudy jet. A to samozřejmě nejen z hlediska délky či náročnosti trasy, ale také právě po stránce povrchů. Pokud tedy jedete s buginou třídy Mud Plugger, je vhodné volit trasu tak, abyste jeli pokud možno po blátě, kde jsou tyto stroje jako doma. Druhá kategorie bugin pak je vhodná pro nejrůznější typy nezpevněných povrchů, ale mají problém třeba na hladké rampě. A například motorky jsou jako dělané pro dlouhé skoky, takže je s nimi zase vhodné vyhledávat na trati různé rampy, díky nímž svůj motocykl dostanete do vzduchu. Každá ze zdejších kategorií je tak zvýhodněna či znevýhodněna hned v několika ohledech, a tak volba mnohdy není vůbec jednoznačná. Zvláště když se jede závod, v němž proti sobě nastoupí stroje ze všech závodních tříd.

Se zadrženým dechem, zavřenýma očima a s prstem na boostu budete doufat.

I když volba je možná lehce nešťastné slovo. V hlavním režimu vám totiž hra většinou striktně nadiktuje, ze které závodní kategorie musíte vybírat, a vy si tak můžete vybrat akorát tak model a jeho barvu. Na druhou stranu je to ale dobré v tom, že vás tak hra protáhne všemi zdejšími mašinami, a vy tak nemůžete spoléhat na to, že to s některou z nich umíte dobře. Je totiž potřeba to umět se všemi. Systém hlavního módu nepřináší žádné novinky, ale zpracování je vcelku netradiční. V Motorstormu se totiž konají takzvané závodní festivaly a pokud se jich chcete zúčastnit, musíte mít vstupenku. Pokud se nepleteme, tak hned na začátku hry máte k dispozici tři vstupenky z celkových jednadvaceti, přičemž na každý lístek se dá jet jeden až čtyři závody podle toho, jak je daný festival vypsán. Úspěchy v závodech jsou hodnoceny klasickými „barvami“ zlato, stříbro, bronz, ale zejména navíc i honorovány body, které se vám přičítají na konto a pokud dosáhnete určité hranice, odemykají se za ně nové předměty jako vozidla nebo vstupenky na další festival.

Trochu nás ale v tomto ohledu zaskočila menší nevyváženost jednotlivých závodů. Čas od času se nám totiž stalo, že nás některý ze závodů potrápil o dost více než ostatní. Jsme si ale vědomi toho, že to do značné míry závisí na vozidle, s nímž právě jedete. Asi netřeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že jednomu sedne spíš bugina, jinému zase třeba motorka nebo čtyřkolka. Nicméně pokud je nejhůř, je zde stále ještě k dispozici boost. S tím je ale potřeba zacházet dost opatrně, jelikož jeho množství je sice neomezené, ale jeho použití zahřívá motor vašeho vehiklu, a je tedy potřeba si hlídat jeho přehřátí. Na druhou stranu ale právě delší podržení boostovacího tlačítka vás rozpumpuje do pořádných rychlostí, takže vás hra často nutí k tomu, abyste se pohybovali na samotné hranici výbuchu vašeho motoru.

Podobně jako s boostem je to i se samotnou jízdou. Je potřeba jet vyloženě na hraně, což ale na rozdíl třeba od takového Burnoutu rozhodně neznamená, že vyhrává ten, kdo udrží déle plyn na podlaze a dokáže se vyhnout ostatním. Přeci jen autoři „vyrostli“ na rallye simulátorech a to se zkrátka musí někde projevit i v případě, že vytvářejí arkádu. Vedle odlišného chování různých vozidel na různých površích je tak potřeba brát ohled i na tvar terénu, protože každá přehlédnutá nerovnost vás může ve výsledku hodně mrzet. Základem úspěchu tak je kromě volby optimální trasy i nalezení správného poměru mezi rychlostí a bezpečnou jízdou. Pokud totiž najedete před zatáčkou v ukrutné rychlosti na nějaký hrbol, jenž vás vyhodí do vzduchu, budete mít v následné zákrutě poměrně slušné problémy.

Tratě i jejich okolí jsou zpracovány precizně a detailně, pouze strnulí panáci v rolích diváků jsou docela k pousmání.

Nejen z tohoto důvodu to pak zejména v pozdějších fázích hry chce mít tratě dobře namapované. Skrývají totiž doslova na každém kroku plno záludností, díky nimž je možné se v mžiku roztřískat na maděru. V prvé řadě jsou to časté úseky, kdy jedete v těsných úsecích sevřených skálami nebo naopak po vysoko položených úzkých římsách. V tomto případě sice lze najít místa, která mají několik úrovní, takže když slítnete dolů, tak dopadnete na níže položenou plošinu, ale pokud vám „dopomohou“ soupeři můžete i tak skončit hodně zle. Tratě jsou ale navíc doslova přecpány nepřehlednými horizonty, za nimiž může být prakticky cokoliv, rampami, z nichž skáčete naslepo, nebo nečekanými skalními průrvami, do nichž je možné spadnout. Je ale až překvapivé, že tyto elementy rozhodně nefrustrují a představují naopak velmi příjemné zpestření. V kontextu toho, že je potřeba jet sice rychle ale zároveň i opatrně se tak totiž budete držet spíše středu trasy, a navíc se na zmíněné záludnosti dá nakonec docela často nakonec ještě zareagovat (pokud tedy nevymýšlíte nějaké šílené zkratky apod.). V tomto ohledu musíme tedy Motorstorm velice pochválit, protože se sice místy může zdát náročný, ale až na velmi řídké výjimky je vždy naprosto férový.

Nejenže vám tedy dává šanci nastalé situace řešit, ale do místních nástrah se navíc často chytí i počítačem řízení oponenti. Ti jsou ale zároveň další záludností, kterou na nás Motorstorm přichystal. Chovají se totiž velmi agresivně a rozhodně nepohrdnou ani jedinou možností, jak vám zaškodit. Proto tedy když se například poblíž vaší lehké čtyřkolky začne ochomýtat náklaďák, je nejvyšší čas na to šlápnout a uklidit se někam do bezpečnějšího ovzduší. Na druhou stranu vám ale mohou být soupeři i docela ku pomoci. Podle toho, kam jedou vozy stejné kategorie, jako zrovna řídíte vy, totiž můžete vcelku pohodlně odladit ideální trasu. Ovšem ani toto není univerzální pomůcka. Běžně se totiž stává, že soupeř zariskuje a zkusí to třeba říznout nějakou zkratkou, ovšem za horizontem se může objevit šutr, do něhož to napálí. V případě, že jste se vydali za ním, je pak velmi pravděpodobné, že následnou hromádku šrotu zvětšíte na dvojnásobek.

Ono je to v tomto směru se soupeři vůbec docela zajímavé a zábavné. Není totiž ničím výjimečným, že se před vámi utvoří hromada rozmlácených aut. Jelikož je ale fyzikální model poměrně slušný, nelze zatočit na pětníku, a tak často nezbývá nic jiného než tuto haldu zkusit projet. Díky slušné rychlosti celé hry a její výborné sugestivnosti se pak v takovém okamžiku nejednou přistihnete, že se nadechnete a se zadrženým dechem, zavřenýma očima a s prstem na boostu budete doufat. Je ale potěšitelné, že i slušná hromada vraků se dá projet bez úhony. Občas je totiž šrot naskládán tak, že přes něj nějak přeskáčete, jindy trefíte třeba nejlehčího člena haldy, ale často samozřejmě skončíte taky v plamenech. Jediné, co se nám na soupeřích, a vlastně i na celé hře moc nelíbilo, byly „řadové“ kolize s oponenty. Dost často totiž doplácíte na chyby ostatních. Najedete třeba na skok za dvojicí soupeřů, která se po doskoku dostane do vzájemné kolize, díky níž zpomalí, a tak je hned po doskoku doženete. Aniž byste mohli něco dělat, dostanete se s nimi do kolize i vy. To je pořád naprosto logické a pochopitelné, ale pokud se následně vy dostanete do problémů s přetočením vozů, bouračkou nebo s pádem dolů z trati, zatímco tito dva soupeři si v klídku zase odjedou, dokáže to přinejmenším pořádně naštvat.